Desperado analytics

Garthův příspěvek jsem se snažil analyzovat včera, ale jelikož to bylo v půl páté ráno, kdy jsem v Desperadu do sebe házel posledního panáka, dovedete si asi představit, jak to dopadlo… takže jsem si dal menší analytickou pauzičku a probudil se odpoledne, abych v TV zkouknul sjezd ÚV ANO. Bylo v tom všechno - komunisti, pěkný design a vůbec všichni drželi hubu a krok, jak se na správnou nepolitickou politiku sluší. Až jsem měl strach, jestli jsem se včera nepropil o čtvrtstoletí v čase zpět. Večer pak ve zprávách komentoval dotace AB slovy „Co je dobré pro Agrofert, je dobré i pro Česko“. Tak jo.

Každopádně bych nezakládal hnutí, protože tohle slovo už je asi navždycky pohřbeno. Podobně jako slovo vůdce - stejně se vám na první signální vybaví ne příliš sexy týpek s nepraktickým knírkem.

Svobodní, s jejichž obecnými myšlenkami nemám problém, dojíždějí trvale na to, že nejsou schopni svoje myšlenky prodat, což je dáno do jisté míry i jejich personálním obsazením, kde převažují „divní lidé“. Divní lidé jsou obvykle specialisté v oborech, kteří pro svoji práci a život potřebují svobodné prostředí, na druhou stranu jsou někdy (a u Svobodných bohužel dost často) zasaženi nedostatečným společenským nadhledem a nízkou sociální inteligencí, obvykle se to definuje jako fachidiocie.

Prvně je třeba si uvědomit, že dvě třetiny obyvatel žádnou velkou svobodu ani demokracii nepotřebují. Potřebují naplnit břicha a pobavit se a na oplátku jsou ochotni si nechat naplnit hlavy správnými myšlenkami. To, že se západnímu světu povedlo na krátký čas spojit růst prosperity s myšlenkami demokracie a svobody lze brát jako dočasný zázrak nebo minimálně dobrou strategii.

Tyto dvě třetiny v současnosti pošilhávají po alternativě – všechny jsou na východ. Ruský styl a čínský styl. Zatím ale ani jedna z ekonomik není na úrovni, která by mohla tyto dvě třetiny zviklat ke změně. Ale kupříkladu ta čínská zatím velmi dobře ukazuje, že lze mít růst i bez nějaké přehnané akcentace svobody a lidských práv.

Pokud akceptujete myšlenku, že univerzální hodnoty nejsou demokracie a svoboda, ale jídlo, práce a zábava (v Římě to věděli…) tak to má i tu výhodu, že demokracii nebudete exportovat do zbytku světa pomocí děl a tanků.

Demokracie je vláda většiny, to znamená, že většině se dosud vyplatilo si „vydržovat“ si menšinu, která pro svůj život a práci svobodu nutně potřebuje (umožnit jí tyto podmínky realizovat). Na oplátku pro ni tvoří přidanou hodnotu, která celou společnost posouvá dopředu. To samozřejmě nemusí fungovat věčně. Takovou roli může pro většinu zastat i schopný autoritářský oligarcha s jediným správným názorem. Zvláště když klasické politické strany selhávají. Problém tohoto řešení je, že obvykle (=vždycky) skončí katastrofou.

Máme se relativně dobře. OK ještě jednou. Máme se relativně dobře. Srovnejte si to se zbytkem světa. Moje hlava není na prodej pro žádného knírkatého nebo bezkníkratého vůdce. Jsem v menšině, vím o tom. Ale nepotřebuji se mít "líp" za takovou cenu. Zatím to tedy stále pozoruji s obavami a sobotní sjezd mě tedy zrovna dvakrát nepřesvědčil. Uvidíme.

Každopádně zpět na začátek. Možná by stál za pokus nějaký takový web nebo spolek, ze začátku by to byl asi spíš sdružovač odkazů na zajímavé a inspirativní lidi a jejich články – tvořit vlastní obsah je náročné na čas i na prostředky. Podle mě třeba takovou funkci plnil ze začátku FB a G+ (nebo jsem tam ten potenciál viděl) – jenže pak se krapet to zvrhlo.

Ještě mě napadlo, že na houbu dodělám filtr na štítky ke článkům (které zatím nepoužíváme) – standardně by byly schované všechny příspěvky s štítky politika a úvaha :) Zůstala by veselá lama a výlety a tak. A občas, když byste měli chuť, tak byste se mohli porochnit i v nějakých politických a myšlenkových čuňačinkách. Prostě stejně jako když čtete normální zprávy a občas kouknete pro odreagování na bulvárek.