Tak jsem přemýšlel, čím bych mohl v této revoluční době přispět. Napadlo mě založit Institut pro nápravu pohádek. Jistě znáte ty klasické pohádky, kdy Honza ležel za pecí a pak se vydal do světa na zkušenou - objevil nové věci a překonal mnohé nástrahy a nakonec i porazil draka a zachránil princeznu se kterou souložil až se hory zelenaly.
Nové pohádky by se vyznačovaly hlavně adorací moudrosti většiny a pasivitou. Honza by zůstal za pecí, protože to tak udělal Franta i Karel. Za to by dostal dávky od Bohouše a občas by chodil makat k pasu k Andrejovi. K žádné proměně v hrdinu by nedošlo - naopak ostatní by se ho museli naučit adorovat takového jaký je, protože to je správné, to mu říkali Andrej a Miloš. Taky do školy by nechodil, ani na sobě nepracoval, protože by se považoval za člena vládnoucí moudré většiny (reálně asi třicetiprocentní), ale na to by nepřišel, protože ho nikdo nenaučil procenta.
V zásadě je dost záhadné, proč nemáme v legendách, pohádkách a mezi hrdiny víc příběhů o nejmoudřejší většině, která porazila falešné elity, korektnost a přetvářku a nakonec nás všechny zachránila. Možná naposledy železná pěst dělnické třídy? Nebo teď zvolila Andreje a Miloše? Donalda?
0 komentářů:
Okomentovat
UWAGA! Pro odeslání komentáře zmáčkni to MODRÉ tlačítko vlevo dole.
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.