USA trip part III - Blbá

3 komentáře
Jet lag je metoda, jakou nám příroda sděluje, že s vývojem velkokapacitních letadel nepočítala. Z vyprávění manžela jsem tušila, že nejhorší je únava první den, pak už se to dá zvládat. Můj odhad byl, že týden se budeme mátožit, než si začneme užívat. Skutečnost se zatím aspoň u mne blíží spíše k mojí variantě, bohužel. Ten stav se nedá moc normálně popsat, protože už to, že na něj myslím, mi znemožňuje psaní. Je to něco jako když máte kocovinu. Jo, vlastně je to takový jeden z těch prvků kocoviny. Je to neschopnost udržet sebeblbější myšlenku, takže jedno dětské pyžamko odnáším na desetkrát a umýt nádobí je akce na půl dne. Často se mi točí hlava tak, že mám pocit že omdlím. Je to paráda prostě.

S tím, jak se cítím zdementněně asi souvisí to, že Američané (opravdu, není to fake) na předměty denní potřeby umísťují pro nás nesmyslná varování typu "káva je horká", "nůž je ostrý" atp. Můj favorit je nápis na zpětném zrcátku našeho černého monstra, který řidiče informuje, že "předměty v zrcátku mohou být ve skutečnosti blíže, než se zdají". Protože když koukáš do zpětného zrcátka, tak si chceš číst přesně tohle dlouhé a složité sdělení místo toho, abys řídil. Dále kabel od fénu, na němž je cedulka cca sedm krát čtyři centimetry s oboustranným povídáním informujícím uživatele fénu o tom, že ve fénu je elektrický proud, který mu může ublížit, zejména pokud se zkombinuje s vodou (následuje výčet situací a co dělat, např. při pádu běžícího fénu do vody) a že je toto třeba sdělit také dětem, a že se nemá odstraňovat tato cedulka. Tak se tady po té Kalifornii ploužím jako mátoha a zírám na tyhle věci a fakt nevím, co si mám myslet. Radši si nemyslím nic.

Krom včerejší tour po místních pamětihodnostech (Twin Peaks, Golden Gate Bridge, Fisherman's Wharf) jsme dnes byli na dětském hřišti. K tomu rybářskému přístavu bych chtěla říct, že mi můj šéf v práci i kamarádka Jennifer na facebooku říkali, že se mám podívat na lions (sea lions), kteří tam jsou. Vzhledem k tomu, že jsem včera nevěděla, kde vlastně jsem, jsem se na ně nepodívala, ale našla jsem způsob, jak je uvidíme všichni, a tím se tak trochu i vyvlíknu z nutnosti sem uploadovat fotky, aby to bylo aspoň trochu zajímavé, protože skoro žádné fotky nemám protože nefotím - na téhle stránce jsou lvouni živě, a není nutné nikam chodit, jezdit nebo snad dokonce létat devět časových pásem.

Člověk je táhne do nejdražší oblasti na světě a největší hit je stejně házení kamenů do vody 😀
Člověk je táhne do nejdražší oblasti na světě a největší hit je stejně házení kamenů do vody 
Dneska muž pracuje, takže jsem nebyla nucená se hýbat, díky čemuž jsem prozewlila dopoledne, pak jsem jela do luxusní mexické restaurace vyzvednout luxusní mexický oběd (americké ženy přece nevaří), a pak jsme se pomalu vydali na hřiště.

Máme velké štěstí, že tu máme dětské hřiště v docházkové vzdálenosti. Bylo malinké, ale téměř nové - cedulky říkaly říjen 2017. Na hřišti zněla převážně angličtina, na což jsem z Prahy zvyklá :) Řešily se porody, na to jsem taky zvyklá, ale nezapojovala jsem se. Možná zítra dám k dobru svůj názor na epidurál. Když už třeba nebudu tak pitomá.



3 komentáře:

  1. Díky tvému postu jsem právě zjistil, že jsem stoprocentní americká žena (alespoň ohledně vaření). Tudíž bych asi zapadl. Jen mi přijde, že v učebnicích anglické konverzace je trestuhodně zanedbáváno téma porodu. Takže bych byl schopen svolat meeting nebo něco prezentovat, ale při konverzaci o epidurálu na dětském hřišti bych zřejmě zcela propadl. Na druhou stranu bych zase mohl vyprávět, že v Evropě se děti rodí rozžhavenými kleštěmi v kamenných slůjích. Pokud by na této storce nebyla varující cedulka o její možné nepravdivosti, tak myslím, že by na to nikdo nepřišel. Lvouni jsou super, akorát musím počkat do zdejšího večera, až budou mít ráno.

    OdpovědětVymazat
  2. Nejlepší jsou na konci ty otázky: Have you ever attacked a robot? Or wanted to? We want to hear from you!
    K tomu se také ptám - jaká je definice robota? Je to kuchyňský robot? Jo, nerada ho myju, ale k násilí jsem se nikdy neuchýlila. Počítač? Jo, často si představuji, jak prohazuji oknem monitor, ale taky, ještě jsem to neudělala. Měla jsem tamagoči a skončilo to trestuhodným zanedbáváním...tak nevím, napíšete o mně článek, Guardiane? Tolik otázek!

    OdpovědětVymazat

UWAGA! Pro odeslání komentáře zmáčkni to MODRÉ tlačítko vlevo.pan Lebka

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.