Zákaznický servis ve střední Evropě

Ještě jsem nepsala blogový post z restauračního zařízení, ale všechno je jednou poprvé, že.

Sedím sama v jedné nejmenované restauraci v Praze na Lhotce, a v posledních dvaceti minutách jsem zažila následující události:

1) Volal soused, že jim teče do bytu a Míra má okamžitě přijít to vyřešit (mysli vyčistit odtoky vody ze střechy, které čistí každého půl roku). OK, Míra vystartoval. Domů je to tak dvacet minut cesty, takže i kdyby byl super rychlý, bylo mi jasné, že dříve, než za 45 minut to zpět nedá.

2) Upozornila jsem obsluhu, aby počkali s jídlem, jelikož manžel se vrátí až za dlouho. Číšník odešel s tím, že rozumí, nicméně po chvilce přišel s tím, že jídlo je již nandané. (?) Řekla jsem tedy, že ho jíst nebudeme.

3) Přišla nabroušená servírka a nesla naše pokrmy, bavila se u toho s naším číšníkem. Bavili se mezi sebou o nás nahlas, že to jíst nebudem, ona něco v tom smyslu že už to nese a co s tím jako má dělat. Pak přišla za mnou. To už jsem pochopila, že asi není úplně ok, řekla jsem jenom, že si jídlo sníme potom. Paní protočila panenky že teda jako (zase) neví, co s tim má dělat. Situace graduje. Do děje vstupuje nová postava označující se jako "Manažerka restaurace" - ta se mne až mateřsky ptá, jestli si nechci jídlo sníst aspoň já, že je to škoda. Zkouší to po dobrém. Opět vysvětluji situaci, manžel musel narychlo odejít a vrátí se nejdřív za třičtvrtě hodiny a já sama jíst nebudu. No ale pak vám to budeme muset přihřát. No, budete, říkám si, a co mám asi dělat, sníst dvě velký jídla a vesele odkráčet domů s pocitem dobře investované pětistovky? O čem se tady bavíme?

4) Přemýšlím, jak by ta situace asi probíhala v USA. Jistě, chápeme... A budete jídlo potom ještě chtít? Uvaříme Vám nové, nedělejte si starosti. Dáte si zatím něco jiného? Sním o normálním zákaznickém servisu.

5) Zatímco vytahuji z dlouhé chvíle počítač a sleduji videa na Intellectual dark website, na kterou upozornil poslední Reflex, u stolečku hned vedle mne začíná být rušno, přichází rusky mluvící zákaznice. Objednává si Prosecco. Opět k ní přichází "manažerka" podniku - je toto nějaká její oblíbená sekce? Velmi dlouze jí něco vysvětluje a protože se rozhovor odehrává asi půl metru ode mne, i přesto, že nechci - fakt ne - slyším, že je to o tom, že zákaznice bude muset zaplatit 150 Kč za to, že si někdo ze skupinky, kterou měla na starosti, donesl vlastní dortík. Dobře? Evidentně se jí to nelíbí, ale manažerka vysvětluje, že kam by přišli, že by si k nim lidi nosili vlastní dortíky, a oni by pak nic neprodali, že cena za jídlo je zde za slušné ceny a počítá se s tím, že lidé v restauraci jedí jídlo, které jim zde připravili. Jídlo by si chtěli pak nosit i další lidé, bylo by to jako řetězová reakce. Vytřeštím oči a přemýšlím, jestli toto není celé nějaký omyl a nejsem v nějaké chráněné dílně nebo na natáčení nějakého absurdního dramatu.

Co je špatně s našim myšlením, že si zasloužíme takové jednání na místech, kam chodíme odpočívat?

Wizard Namols house of movies, lost talents and missing fantasy

Než Scopek napíše ty pikantnosti o dospělosti ALTROSu, přidám recenzi na další film, který jsem viděl včera. Jmenuje se nějak jako Pod postýlkou, což je v řeči filmů "Zatímco spíš" (Mientras duermes). Tentokrát nejde o klasické sci-fi nebo horor, ale o španělský film o jednom domě. V domě žijí nájemníci a domovník. Domovník má drobné psychické problémy, jehož hlavním je, že není úplně šťastným člověkem. To se ale zlehka může změnit. Napomůže tomu, když si své vyhlédnuté vleze každou noc pod postýlku.

Pokud se bojíte, že pod postýlkou máte duhy, tak je tam možná máte. Možná je to ale také váš domovník. Schovaný pod postýlkou, zatímco čeká, až usnete. A teď to přichází. Zatímco spíš (všimněte si, jak jsem vtipně použil název filmu), domovník vyleze z pod postýlky a něco milého pro tebe udělá. Třeba ti doma poklidí. Opraví chyby v kódu, který píšete a fixne za tebe pár bugů. Ostříhá ti nehty na nohou, dá ti prášek na vykadění rakoviny nebo nainstaluje poslední update windows.
Ve filmu teda nic z toho co jsem napsal nedělá, ale nějaké věci dělá.

Velkou část filmu je teda pod postýlkou. Zajímavé je, že já bych se teda pod postýlku pravidelně díval, jestli tam třeba nejsou duhy.

Film je zajímavý tím, že trochu nevíte, jestli se bát o tu ženskou, nebo o domovníka pod postýlkou, jestli ho náhodou neodhalí. Ale postýlka je dobrá schovka. Koukej sem, koukej tam, príma schovku dneska mám, koukej sem, koukej tam, kde nikdo není....

Dospelost oslavil nejenom Altros

Chcete vedet vice?

Sledujte Uhouby

Wizards Namols House of Tamto: Dinosauři: Zánik hoven

Protože se vám poslední recenze líbila, napíšu další. O filmu Dinosauři: Zánik hoven. Tentokrát jsem byl na filmu v kině. A ne tak v ledajakém kině, bylo to kouzelné kino. To kino se jmenovalo uMin a je v praze na Floře na Žižkově. Je zajímavé tím, že si nasadíte kouzelné brýle a vidíte film v 3D. Takže to vypadá, jak kdyby dinosaur stál přímo před vámi. Teda tak trochu. Krabice s popcornem je přímo před vámi pořád o něco víc, než ten dinosaurus.

O čem zánik hoven je? Nejprve se parta lidí vypraví najít kus dinosaura. Uříznou kus dinosaura pod mořem a pro jistotu seberou i jeho hovna (v záběru to není).
Protože tento film navazuje na předchozí díly, které jsem všechny neviděl, může být můj popis místy nepřesný. Dinosauří díte už vyrostlo a je hyperinteligentní. V původních sériích bylo ještě malé a nevypadalo moc chytře:



Vlastně všechny postavy vypadají docela jinak. Asi tím, že jsou 3D.
Takže dítě, které vyrostlo (malé ho vidíte na obrázku), je teď trochu větší. A je na ostrově s dalšími dinosaury, kterým hrozí zánik. Protože sopka.
Sopka, která už trošku soptí a za chvíli bude tak, že dinosauři znovu vymřou. Ale odvážná žena se rozhodne, že je zachrání. Pomůže jí v tom milionář, který byl asi důležitý v dílech, které jsem neviděl.
Hovna, dinosauří hovna! Volá odvážná žena a jde najít to dítě.
Dítěti se říká Blue, protože hyperintelignetní a z dinosaurů prostě nejvíc top.

Mno, ukáže se, že jsou i zlí lidi, který chtěj dinosaury zneužít. Pro svoje kulinářské účely. Dinosauřím hovnem se dá topit sto let. Když je dost velké a jde o druh dinosaura, jehož hovno hoří.

Takže se to trochu semele a všichni jsou na sídle toho milionáře, jenže dinosauři jsou v klecích a lidi venku.

Co to takhle obrátit? Řekne si ta odvážná žena a zavře lidi do klecí a dinosaury dá ven. Aha, tak to nebyl dobrý nápad, tak to zase prohodíme. Tak to prohodí zpátky.

Pak přijde závěrečná bitva, dino vs. dino, muž vs muž, muž vs žena, dino vs muž, fatality.

Dinosaur tancující na prosklené střeše - k nezaplacení, na vše ostatní je tu ikea kartička, hovnový koule v ikea kantýně o deset korun levnější. Nekup to.

Wizard Namols House of the Horrors - A Quiet Place

Mno, dlouho u Houby nic nebylo.

Takže tady mám tip na výborný sci-fi/horor. Jmenuje se A Quiet Place. Tedy, v češtině, Tiché místo.
Samozřejmě, pokud si chcete užít zážitek z hororu od nuly, nečtěte dále. Každý další odstavec vám může napovědět víc o filmu, což může být k vašemu dobru. Ale pokud trpíte sebetrýznitelskými sklony, dál nečtěte a dívejte se na film jako na film, od kterého čekáte skvělý zážitek a který si parádně užijete.

Důležité při sledování tohoto, ehm, hororu mi přijde, že na něj musíte koukat správnou perspektivou. Tedy, ne jako horor, který má na ČSFD 75%. Což je hodně. Musíte na něj koukat stylem "tohle má na ČSFD 75%?!".

Trošku mi to připomíná Znamení, která teda nebyla špatná, ale občas jsem měl pocit, že si z toho herci prostě dělají prdel. Tady mi trochu přijde, že si ze všech dělá prdel režisér. Ehm, scénárista. Ehm, hlavní postava. Vše v jedné osobě.

O čem to je? Na zemi zaútočili ufoni. Po pravdě, ufoni vypadaj docela scary a vydařeně. Kdyby ke mně přišli, bál bych se jich stylem jedny trenýrky nestačí. A teď přijde to zajímavý. Ufoni asi nejsou moc chytří, ale žerou lidi. A nevidí. Jenom slyší.

Příběh je o rodince, která se to snaží přežít. Pokud bude mít štěstí, přežije vousatý táta, odvážná máma a tři malé děti a při troše dalšího štěstí i najdou způsob, jak s ufony zatočit.

Mno, hned na začátku teda jedno dítě trochu hloupě zařve. To mě asi mělo varovat, ale člověk si řekne, takový klišoidní úvod do hororu.. a v hlavě se mu honí nápady, jak si s ufony poradit. Ufoni totiž jsou většinou schovaní a jak se ozve nějaký zvuk, třeba jen zvuk dětské hračky, do několika sekund se u toho zvuku objeví a když je tam člověk, tak ho sežerou.

Takže si představujete všechny ty možnosti, jak se ufonům bránit... Trošku si taky říkáte, že ufoni mají docela velkou nevýhodu.

Pak jsou tu věci, u kterých si nejste jistí a čekáte, až se to rozsekne. Tak třeba to, že ufoni nevidí. A to asi ani jako netopýři. Tak vás mate, že při běhu třeba nevráží do stromů. No, to se úplně nevysvětlilo.

Nebo si říkáte, proč se rodina třeba v domě trochu neopevní. Vše se vysvětlí, když ufon bez problémů rozpáře staré silo. Tento scifi horor vás ale v mžiku opět překvapí, když zjistíte, že ufoni mají nějaká další záhadná omezení. Třeba v okamžiku, kdy se nedostanou do starého auta, nebo do sklepa, kde se někdo zabarikádoval matrací.

Nebudu více spoilovat. Protože kdybych prozradil další podobně tajemné věci v hororu, vlastně by nemělo smysl se na něj dívat.

Na druhou stranu, na ČSFD má film obdivné recenze. Takže je možné, že pro všechny tyto záhady existuje nějaké vysvětlení...

Má to totiž mít i dvojku!

Vandr a Trumpetka

Dlouho se u Houby nic nestalo.

Tak o víkend jsme byli na vandru. Škopek nešel a Houba nebral telefony a pak napsal, že má pracovní týden (takže byl u trumpetky a na nás se vykašlal). Potom vážně vysvětloval Škopkovi: "Trumpetka je také práce, škopku."


Šefča se koupe v holanech

Bylo nás nakonec šest a pěkně jsme se prošli, něco dobrého pití popili a buřtíky na ohni si opekli.
Tenhle týden Zdenda slaví narozky, takže průběžne grilujeme a kalíme. A příští týden je Altros.

Tak se zatím mějte hezky a pozdravujte k Trumpetce.

Nenasytné pondělí

V sobotu jsme byli na Hašmaru. Hašmar je festival v Lovosicích, kde se hraje country a bluegrass. 

Přijel jsem trochu později, protože jsem ještě předtím byl v Litoměřicích v nemocnici. 

Hašmar zaznamenal spoustu vylepšení, třeba lepší oplocení, lepší část areálu s toi-toikama. Více bude a možnost umýt si ruce je super. Chyběla jenom čtyřmužná toitoika na chcaní.

Celkově mi teda trochu přišlo, že aspon hašmarovské sobotě trochu chyběl drive. Možná by to chtělo alespoň nějakou akčnější kapelu. Druhá tráva byla fajn, profesionální a dobrá, jenom mi to přišlo taky takové zničehonic ukonččené, žádné vytleskané přídavky... Po skončení druhé trávy se všichni zvedli a odešli domu, jak na povel. Trošku mi to připomělo robolidi z Doctora Who.

Ale jinak byl fest dobrej. Pěkný počasí, levný pivo, dobrý brambory s masem....

V neděli večer jsem byl docela mrtvej, tak jsem skoukl dva filmy...
Jeden, Nenasytná Tiffany, je český film, co se mi docela líbil. Pokud máte rádi tajemno, somráky, rum, tak na to mrkněte. Má to lehce přes hodinu, objeví se tam i Čtvrtníček a celkově to na mě působilo tak nějak mile.
Druhý film byl Cyberbully, který jsem pustil hlavně proto, že měl jenom 60 minut a chtěl jsem jít spát před půlnocí. Film o tom, jak může být internet nebezpečný, jak může zdánlivě nevinná kyber šikana ovlivnit životy lidí.. a jak snadno vás hackeři můžou dostat a následně vydírat. Přišlo mi to spíš nerealistický... Ale kdo ví, třeba jsem stará generace a vim kulový o tom, jaké místo zaujal internet v našich životech... 
Každopádně, kdybyste se rozhodovali, jděte do Nenasytný Tiffany. Nečekejte moc a nebudete zklamaní :) 

Okurkovka

Zdá se, že se nic neděje, takže je okurková sezóna. Rostou okurky. Takže první dotaz, kdo je pickle rick?

Pokud nevíte, nevadí.

Poslední dobou v praze docela chodíme na Zahrádky žižkov. Tak tímto vyzývám Scopka a Rejťu, aby taky dorazili a dali piv pár lahodných.

Trinity na svých stránkách https://dark-vision.cz dala sestřih z LARPovních videí.

Další novinka je, že jsem byl na Seči a odřel jsem si loket.

Také teď o víkend bude hašmar. Přišel mi o tom jednovětný mail od Tesáka. Zbytek mailu tvořila předlouhá stať o tom, jak bychom měli s mailem nakládat a že vlastně jde o majetek Lovochemie.

Tak a co ještě nového? Ty okurky. Zelené, většinou.


výlet do pivovaru Kytín

Dlouho jsem nic nenapsal. A šlo mi to samo, ale pan Hrabiš už tu straší na hlavní stránce moc dlouho.

Tento týden jsem měl dovču. Taková ta klasika - nějaké večírky (krabičák), kalbičky (pivo zn. Pivo), procházky (Sklepmistr), novinky (o Lábusovi vlastně nic, takže žádné novinky) ...

Ve středu jsem si na kole vyjel do pivovaru Kytín.

Nebudu popisovat fakt, že nemám žádnou fyzičku, takže ten kopec mi dával řádně zabrat. A jakoby toho nebylo málo, tak jsem ještě k tomu musel tlačit to blbé kolo.
MOR!

Zpětně jsem to hledal na mapách kolik je to stoupání a je to stejné (možná i méně, než když se jede do Kocourova). Prokalená zima se ukazuje. No vlastně i prokalené jaro, podzim, léto, jaro...


Plakát na muzeum trabantů


Do Kytína to není žádná dálka. Jede se tam přes jednu vesnici, která děla čest svému jménu


V pivovaru je vždy dobře. Ale zde i desítka byla fakt plnotučná. Ale protože jsem byl na kole, tak jsem nemohl projet celý playlist.
Pivovar Kytín a jejich desítka

Výhled z pivovaru na rinek. V pozadí jsou vidět křesílka vytesané z kamene


Dětské pivo - 13 Ale. Pivo přímo osvícené

Nevím, zda je dobrý nápad dávat na hajlzíky v pivovaru reklamu na pilotní školu. Člověk si dá pět piv a půjde létat



Dneska jsem si udělal romantický večer. Víno a pohoda. A v půlce láhve se mi zjevil ve sklence KELT!

Anohouba



čau lidi,
tak si představte, že paní, co vyhrála v účtenkovce, to prý poradila kartářka.😌 Jsem rád, když měníme životy lidí k lepšímu! Pořád je spoustu těch, co účtenkovky na facebooku silácky sabotují. 😓Nenechte se zastrašit, děláte dobrou věc. Účtenku vám musí vydat každý živnostník bez zeptání. Pokud nevydá, nahlašte ho a nechte náš úřad, aby vše zkontroloval. A nebojte se, my makáme!
Zatím bohužel s pochybovači nemůžeme nic udělat. Být to na mně, posadím je na nějaký čas pěkně do chládku 😂 a ona je ta vzpurnost přejde! Třeba kdyby zkusili hrát účtenkovku, vyhrají a zjistí, že život může být také hezký😍. Takoví lidé prostě nemají rádi sami sebe, ale nebojte se, my za Českou republiku budeme bojovat.💪
Lidi, možná to nevíte, ale tyhle zprávy vlastně vůbec nepíšu já 😜 Je to proto, že mám spoustu práce s opravou naší pošramocené republiky a také můj marketing vám vše dovede lépe podat 😍 Je mi jasné, že všichni co jako já prošli vysokou školou života chápou, že bojuju za všechny a teď je důležité, abyste stáli za mnou. Není to pěkné, když někomu můžete bezmezně věřit jen tak, bez ověřování fakt?💥 Ano, to je láska. 💙💙


Aneb ten pocit, když přátelé na facebooku komentují ANO statusy a na vás ty krásy pořád vyskakují...:D