Jak jsem dneska nezachránil svět

Napiš komentář
Samozřejmě bych se mohl smát Babišovi, že se fotí u pisoáru ve snaze podpořit levicovo-rovnostářské smýšlení, ale pak začne vytahovat různé složky a já musím myslet na to, že mu příští rok budou živnostníci posílat online všechny informace o svých obchodech, které budou plnit jeho složky. Že se díky excelentnímu marketingu z něj povedlo udělat prototyp self-made mana. Který možná byl trochu u STB, možná nepřátelsky převzal pár společností, a do teď nikdo neví, kdo mu na to ze zahraničních kont poskytl peníze. Jistě, pokud bych vlastnil stát jako firmu, řekl bych, že jsem právě udělal kozla zahradníkem.

A že to významné části Čechů nevadí, protože morálně rezignovali na všechno. Protože o charakter ani morálku nejde, ale jde o to, že už má dost peněz a nebude krást. Tak to vidí životem zválcovaný Čech. S představou, že na vrchol se dostali ti, co si řekli, že už v půlce mají vlastně dost.

Jak jsem někde četl, kouzlo demokracie tkví v tom, že lidi, které jste nevolili, utratí vaše peníze za něco, co jste nikdy nechtěli. U nás jde ještě o to utáhnout šrouby víc než je nutno a přidat na fízlování. Když už nemůžeme mít vládu jedné strany, tak se tomu alespoň trochu přibližme. Pijme z poháru komunistické nostalgie plnými doušky.

Protože liberalismus u nás nemá žádnou tradici, tak všechno jde od extrému k extrému. Opakem k paternalistickému státu nejsou Svobodní nebo utopističtí Liberlanďané. Spíš než jako rozumní lidé působí tyto spolky jako sdružení poblouzněnců, kteří byli desítky let uvázáni řetězem za nohu u plotu a teď se naopak pokouší o svět bez hranic a pravidel. Obvykle okořeněný nedostatkem vhledu, či empatie do myšlení, životních situací a rozhodování jiných lidí (to je ten horší problém).

Houba to samozřejmě prestižně nezmění, s webem, kterého počet čtenářů lehce převyšuje počet autorů. Ani to nemá cenu. Po třicítce má každý už nějaký svůj mindset. Co jste za posledních dvacet let dělali, četli, o čem jste přemýšleli vás teď definuje. A je i výchozím bodem o tom, o čem budete přemýšlet za dalších dvacet let.

Pokud rádi nařizujete, co je správně a jak se mají ostatní podle vás - nebo vaší strany chovat, byť i jen proto, že je to pro vás momentálně výhodné  (třeba jako u zákazu kouření v hospodách), tedy doslova z toho cítíte uspokojení,  tak vám gratuluji, jste vlastníkem úplně jiného mindsetu než já. Nemyslím si, že svět potřebuje další pravidla, spíš chytré a samostatné lidi. Ale ty zas nepotřebuje stát, a tak se to mele v jednom kole.

Člověka, kterého celý  život tlačí k průměrnosti a dodržování stohů (často) nesmyslných pravidel pak v dospělosti naplňuje (místo toho, že dojde konečně jakéhosi vnitřního osvobození) to, že teď už může konečně další pravidla vymýšlet a nařizovat ostatním on (nebo, v  druhém případě, alespoň ty existující bezmyšlenkovitě, ale velmi pilně plnit). Samozřejmě je možné, že až do této fáze ani nedospějete, neboť vás systém zlomí už v procesu a pak můžete zvolit komfortní pozici hejtovacího (protisystémového) losera.

A tak třetina lidí sedí v hospodě a hejtuje, další třetina se snaží následky svého "zprůměrování" kompenzovat tím, že ještě víc utáhne šrouby zase někomu jinému (konečně!), byť i třeba jen prostřednictvím své oblíbené strany. A ta zbylá třetina se z toho snaží nějak vybruslit a nezbláznit se.

Je samozřejmě jasné, že jakmile se spojí hejtovací skupina s nařizovací skupinou systém pomalu imploduje. Protože dopředu se ještě nikdo nedostal kombinací hejtování a utahování šroubů.

Každopádně si užijte pěkného, i když trochu pošmourného víkendu. Nechcete někdo napsat na uHouby nějakou reportáž? Už tu dlouho nic nebylo.

Ha, a víte čeho následkem je tenhle text? Prokrastinace! Měl bych kódit a místo toho píšu. Shame on me!

0 komentářů:

Okomentovat

UWAGA! Pro odeslání komentáře zmáčkni to MODRÉ tlačítko vlevo dole.pan Lebka