Jako již tradičně, i letos jsme využili výhodného postavení jednoho nejmenovaného neRetro kamaráda, a vypravili se slavit Silvestra do Jizerských hor, jmenovitě do Albrechtic.
Naši rodinu zdrželo onemocnění potomka. Když se však situace začala nezvratně zlepšovat, rozhodli jsme se vyrazit. Stihli jsme tak oslavit příchod nového roku a strávit v Albrechticích ještě dva dny.
Oslava Silvestra probíhala normálně.
Obvyklý hazard se zdravím v podobě odpalování rachejtlí jsme přežili, i když v jednu chvíli krabice s ohňostrojem spadla a místo do výšky mířila na naši skupinku, čehož jsem si všimla tak, že jsme se začali pomalu přesouvat směrem k zákrytu výčnělkem chaty. Nicméně další exploze krabici umoudřila a tak místo popálenin jsme se nadále kochali veselými barvičkami na obloze. Vojtíšek mezitím spinkal spánkem spravedlivých.
Na Nový rok jsme toliko vyšplhali na Špičák v sestavě já, Míra, Šefča s Jitkou a Filipem a Houba. Zejména byla legrace nespadnout a nepustit kočárek, čemuž se věnovali střídavě Šefča s Mírou, kteří si díky tomu výstup a sestup velmi užili.
Druhého jsme měli poslední příležitost vyrazit na lyže, a tak jsme se vypravili na hřebenový okruh na Jizerku. Třičlenná výprava já, Míra, Tomáš, zvládla náročnou situaci bez výraznější ztráty. K ilustraci stačí snad napsat, že pršelo a po dvaceti minutách jsem měla bundu pokrytou ledovým krunýřem. Ruce mě bolely od zimy a musela jsem pořád běžet, jinak bolest byla nesnesitelná, protože rukavice přirozeně promokly. Po zastavení u zavřeného občerstvení, kde jsme si dali horkou čokoládu a svařák a ledové kaštany:
Jsme se vraceli druhou cestou zpět. Naskládali jsme se s radostí do auta, kde se ovšem po pár minutách naše naděje na brzký návrat do chaty a zahřátí rozplynula poté, co jsme zjistili, že ledová krusta se v mezičase nevytvořila jen na mojí bundě. Dále hrály hlavní roli sněhové řetězy, několik aut zapadlých vedle silnice a štěstí. Takže už po hodině a půl jsme byli v chatě, kde nikdo nebyl zvědav na naše strhující dobrodružství, protože jim tam jiné připravil náš synek. Proto bych ještě jednou ráda poděkovala všem, kdo se podíleli na hlídání potomka. A to je vše.
0 komentářů:
Okomentovat
UWAGA! Pro odeslání komentáře zmáčkni to MODRÉ tlačítko vlevo dole.
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.