Strach a hnus v Hobitíně

Já už si dělám takové malé radosti, třeba se zasměju u projevu profesora plukovníka, který má dikci jak Fantomas a tak. Jinak mi přijde, že spíš sleduji film, se kterým se nedá moc dělat. Opatření přišla pozdě a dle mého jsou stále slabá, protože mimo míst, kde je lidé musí respektovat, je víceméně ignorují. 

Tedy v obchodě si roušku naprostá většina lidí nasadí, ale když si jdou u nás pokecat důchodci na chodbu, tak stojí v hloučku a mluví na sebe z metru bez roušky. Toho jsem si na jaře nevšiml. Zmizela osobní odpovědnost a opatrnost a plní se jen to, co se musí. Bavím se samozřejmě o nějakém celkovém pocitu ze situace, ve zprávách vždycky někoho chytnou, že dělá nějakou blbost, to prodává - a dělo se to na i jaře.

Realisticky, tedy nezávisle na tom jaké fikci chce váš mozek věřit, a i když plukovník mákne s navyšováním lůžek, stejně na mrazáky s mrtvolama na ulicích dojde, resp. byl bych překvapen kdyby ne.

Bude to taková naše pěkná vizitka pro rok 2020. Ale třeba tím zachráníme dost lidí v okolních zemích, kteří už si teď říkají - proboha, něco dělejte, nebo skočíme jak Češi!

Taky to přispěje k národní identitě, Česko, to je takový Hobitín - bezpečí, smrádek a teplíčko a buď za pecí rozumíme všemu nejlépe, nebo jedeme na vlně společného traumatu, že oni "o nás bez nás" a tak vůbec. Konečně si něco epochálně posereme sami!