Wizard Namols house of movies, lost talents and missing fantasy

Než Scopek napíše ty pikantnosti o dospělosti ALTROSu, přidám recenzi na další film, který jsem viděl včera. Jmenuje se nějak jako Pod postýlkou, což je v řeči filmů "Zatímco spíš" (Mientras duermes). Tentokrát nejde o klasické sci-fi nebo horor, ale o španělský film o jednom domě. V domě žijí nájemníci a domovník. Domovník má drobné psychické problémy, jehož hlavním je, že není úplně šťastným člověkem. To se ale zlehka může změnit. Napomůže tomu, když si své vyhlédnuté vleze každou noc pod postýlku.

Pokud se bojíte, že pod postýlkou máte duhy, tak je tam možná máte. Možná je to ale také váš domovník. Schovaný pod postýlkou, zatímco čeká, až usnete. A teď to přichází. Zatímco spíš (všimněte si, jak jsem vtipně použil název filmu), domovník vyleze z pod postýlky a něco milého pro tebe udělá. Třeba ti doma poklidí. Opraví chyby v kódu, který píšete a fixne za tebe pár bugů. Ostříhá ti nehty na nohou, dá ti prášek na vykadění rakoviny nebo nainstaluje poslední update windows.
Ve filmu teda nic z toho co jsem napsal nedělá, ale nějaké věci dělá.

Velkou část filmu je teda pod postýlkou. Zajímavé je, že já bych se teda pod postýlku pravidelně díval, jestli tam třeba nejsou duhy.

Film je zajímavý tím, že trochu nevíte, jestli se bát o tu ženskou, nebo o domovníka pod postýlkou, jestli ho náhodou neodhalí. Ale postýlka je dobrá schovka. Koukej sem, koukej tam, príma schovku dneska mám, koukej sem, koukej tam, kde nikdo není....