Metrem jsme dojeli na Ípák, pak už pěšky kolem bordelu Showpark k porodnici U Apolináře (fascinující stavba!) a s mírným zakufrováním až na Albertov. Z Albertova pak přes Karlák na Národní a na Václavské náměstí a odtud na metro zpět. Poněvadž je Houba posledních pár měsíců trochu chabrus na pohybové ústrojí, tak byl rád, že se mu to podařilo vše ujít.
Na Albertově už bylo po oficiálním začátku, probíhala zde navazující diskuze studentů. Diskuze byla autentická a trochu jalová. Ostatně jak se u lidí ze školy nebo těsně po ní dá čekat. Ale nic, co by uráželo. Navíc to bylo vykompenzováno velkým počtem hezkých studentek, což mě, Houbu i Rytíře vedlo k zamyšlení, proč se proboha celou dobu věnujeme technickým oborům. Pan Lebka se snažil zůstat intelektuálně nad věcí.
Na Národní pak atmosféra připomínala pohodový festival, s nadprůměrným počtem usměvavých lidí. Mladí, staří, rodiny s děckama a překvapivě dobře zvládnutá kombinace piety a oslavy. Zde jsme zůstali asi nejdéle.
Václavák jsme pak jen víceméně pomalu prošli cestou na metro. Zde to vypadalo více davově, aktivisticky a uvědoměle. Což pro čtyři víceméně individualisty není až takové lákadlo.
Trochu překvapen jsem byl pak po návratu při čtení internetového zpravodajství. Dozvěděli jsme se, že to vlastně celé bylo o Miloši Zemanovi, politicích, rozdělené společnosti a pak samozřejmě o pouličních demonstracích. Jistě, za pět hodin se nedá stihnout všechno, ale to by byl asi poslední pocit, který jsem z toho měl.
Takže na závěr mohu doporučit - nikam nechoďte, ať proboha nemáte na něco vlastní názor a hodně čtěte noviny, protože tam se jistě nemohou mýlit!
0 komentářů:
Okomentovat
UWAGA! Pro odeslání komentáře zmáčkni to MODRÉ tlačítko vlevo dole.
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.