Okurkovka XI. - Seniortest

Napiš komentář
Dnešní tropický den jsem využil k seniortestu.

Vždycky mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi kódováním seniora a juniora. Pro ty, co nemají trpělivost číst dál je to čtyři až šest dvanáctek plzeňského typu.

Ale pěkně popořadě. Ráno vstanu, Anna píše, že se jí povedlo opravdu rychle nacpat zásilku do letadla DHL (v Číně si obchodnice dávají pro komunikaci se západem anglicky srozumitelná křestní jména, takže vlastně netuším, jak se doopravdy jmenuje).

Dopoledne řeším nějaké věci a zapomenu jí poděkovat – napravím zítra. Jinak se ale pomalu dál úspěšně prodírám dopolednem k obědu (to vedro je ubíjející).

U oběda si dám dvě Plzně místo obvyklé jedné (protože další povinnosti mě čekají až pondělí). Popřeji kamarádce k narozeninám a při té příležitosti s ní odvedu docela obstojný facebook-chat-smalltalk.

Když jdu z oběda, už je mi jasné, že se mi nechce sedět doma u kompu. Beru peníze, notebook a telefon a přesouvám se na zahrádku nedaleké restaurace.
Objednávám další pivo a dávám se do kódění.

Když děláte sami na sebe, nemůžete práci junior programátora delegovat na někoho jiného. Prostě to musíte udělat sami. V mém případě se jedná o nový export do Excelu, který je potřeba nakódit. Není to raketová věda (nejhorší věci už jsem si vyzkoušel) takže se můžete inspirovat existujícím kódem, ale stejně ho musíte doplnit a upravit podle aktuálních potřeb.  Možná oproti obyčejnému juniorovi mám větší nároky na to, aby to dobře vypadalo a aby, když to pošlete na tiskárnu – to bylo už naformátované tak, že se to vejde na jednu stránku. Prostě spousta drobností, která mě štve, když programátoři nedělají.

Takže si sednu a začnu řešit juniorský kvest. K sousednímu stolu si přisedne rodinka - čerstvá mamka dvou dětí olbřímních rozměrů (ta mamka, ne děti), její partner hubeňour a zřejmě prarodiče. Jediné, co si zapamatuji je její hláška „led mezi kozy je super“ – poté, co si nechá přinést chlazený nápoj s dostatečnou zásobou ledu. Naštěstí sedím zády. Ne, nešlo jen o slovní obrat s ledem.

Nasazuji sluchátka. Dávám postupně další čtyři kousky. Ke konci už zjištuji, že koordinace začíná být celkem dřina. Kódění je stále v pohodě, ale manipulace s pivem už není tak hladká (musel jsem otřít kus klávesnice, která utrpěla při příliš rychlé manipulaci s půllitrem). Naštěstí už mám doděláno, export vypadá dobře a všechno běží.

Notebook dávám do baťohu a vychutnávám si další dvě Plzně za odměnu.

Takže na závěr, když dopisuji tento report doma - s láhví vína. Chtěl bych vám vyjevit svoje rytířské poselství. Kalte – a to je dobře, ale klidně to spojte s nějakým vědeckým výzkumem, protože toho není nikdy dost.

0 komentářů:

Okomentovat

UWAGA! Pro odeslání komentáře zmáčkni to MODRÉ tlačítko vlevo dole.pan Lebka

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.