když se podívá veverka, budeš mít modré ponožky

Drahé Uhouby.

Dlouho jsem tu nebylo, tak to napravuji tímto textem. Zatímco Scopek pěkně shrnul výlety a nikdo už pořádně nechápe, co Sváťa Pulec umí či by mohl v životě dokázat, kdyby pořád jenom nelezl na Milešovku, daří se mi úspěšně proplout velikonočními svátky s grácií potácející se kuželky, která stejně jako všechny ostatní nakonec zůstane stát.

Dnes je venku skoro jak na vánoce, pokud by tedy na vánoce aspoň čas od času pomalu padaly velké načechrané sněhové vločky. Víc udivující než klasické aprílové počasí může být fakt, že něco tak drobného dovede naplnit naše životy a fejsbuky na několik dní. Neodsuzuji to, každá chvíle, kdy obdobný úkaz na okamžik oslabí výsadní postavení kočiček a fotek jídla je vlastně malý svátek.

Ale k zamyšlení to nutí.
A vlastně je to celkem pozitivní. Jak maličkosti na chvíli dokáží rozbořit zeď samoty a ukazují, že vlastně potřebujeme být spolu.

A teď si představte...
... jakým přínosem pro lidstvo by bylo takové malé zemětřesení...


Countdown... 7.. and counting