Zuby a další nadějné vyhlídky

Bývalá kolegyně dnes na facebooku zveřejnila status o vysekávání zubu moudrosti, následných několikaměsíčních bolestech a injekcích vitamínu B12 do svalu. Inspirovalo mne to k napsání krátkého zamyšlení.

Už Cimrman se chybujícího Stvořitele moudře ptal, proč obdařil člověka něčím tak zbytečným, jako jsou zuby. Proč nemohl mít člověk v ústech cosi podobného zrohovatělým paznehtům. Chyba nechyba, zuby máme, a všichni dokonce za život hned dvoje.

Náš potomek zřejmě začíná být těmito nedokonalými mléčnými paznehtíky obdarováván hojně. Je při tom rozkošný. Několikrát denně v rámci hysterie přestává dýchat, rudne, vzteká se a kvičí, většinou nečekaně a pro žádný důvod typu, že někdo zavřel šuplík. Jako vrchol dnes začal odmítat jídlo. Jelikož však v oboru odmítání stravy je nezkušeným nováčkem, neovládl ještě, že může nechtěný pokrm z úst vypudit plivnutím. Proto je celkem jednoduché do pláčem otevřené pusinky požadovanou dávku krmě vsunout, a dítě instinktivně polyká, aby mohlo dále proti jídlu protestovat. Je to vlastně někdy celkem zábavné. No ale už aby tomu byl konec. Už jen pár let, no, a jen co to vyleze, začne to zas padat, pak bude puberta a pak vnoučata, a pak si konečně oddychnem.