Nezvládnutelná složitost

Opět výborný Robejšek, který je schopen s lehkostí abstrahovat a dávat věci zase dohromady upozorňuje na to, že budujeme komplikované systémy (zde ekonomicko – sociální), které nejsme schopni efektivně řídit, kontrolovat, natož předvídat jejich budoucí chování. Chtěl jsem něco takového napsat dávno. Že jsme něco schopni vybudovat ještě neznamená, že se to na nás v provozu nesesype.

Nedávno jsem psal semestrálku o vysokofrekvenčním algoritmickém obchodování (mimojiné Janečkovo) o kterém se doteď nejsou schopni odborníci dohodnout, jestli je (mimo vyvolávání umělých burzovních krizí zblázněnými počítačovými algoritmy) vůbec k něčemu dobré. Tedy jestli přináší opravdu nějaký reálný přínos někomu mimo spekulujících firem, které ho provozují. Jestli se má nějak regulovat nebo ne.

Budujeme provázané systémy a máme v rukách tak sofistikovaná řešení, že nikdo není schopen odhadnout následky jejich interakce v tak krátkém čase, jak se nová objevují, nasazují a mění.

Pokud je mantrou růst, drogou rychlost s novostí a souběžníkem ztráta paměti těžko si představit, že trestu ujde prorok, který řekne - "Vážení přátelé, jsme zvířátka jejichž mozečky nejsou schopny obsáhnout takovou komplexitu, která přináší daleko větší riziko nestability a obrovskou provozní režii. Gaussovo rozdělení platí, i když se budete stavět na hlavu a iluze o nekonečném růstu je naprostá blbost."

Zatím si dáváme pauzu ve formě recese, ale pánové, nekonečný růst je nevyhnutelný, protože jak víme, všechny stromy rostou do nebe…