No, to bych taky rád věděl...

Dodupal jsem dnes od přívozu zpět svých deset kilometrů - chovám se zodpovědně. Natáhnu svetr, bundu - ověsím kolo všemi potřebnými svělty a pak dupu a dupu. Několik (více - a méně než deset) piv dodá energii. Dopíjíte předposlední a vidíte lidi plavající v Labi. Dnes. Zlatý kolo.

Místo zubu mám klikatý Everest. Zubař slíbil, že to v úterý zaplácne olověnou bombou, plombou. Olovo je dobrý a levný. A neškodný. Mimo těhotenství tedy, pak se dostane dítěti přímo do mozku. Ale od tohohle roku už se to prý nesmí. Prý z nařízení EU. Proklatá EU! Každopádně, když jste dospělí, tak olovo nevadí. Zřejmě se počítá, že máte v hlavně už i daleko horší věci.

Pořád je to lepší než minule. Nikdo mě nevaroval, že v poledne na vás může dopadnout zcela nečekaně brutální kocovina. U zubaře. To by bylo v pohodě. Až když jsem se vrátil do auta, otočil jsem klíčkem a z podkapoty se vyvalil hustý modročerný kouř.

Schválně - udělejte si takové mentální cvičení... dopadne na vás kocovina, otočíte klíčkem uprostřed obchodního centra - a vaše auto - zdá se hoří. Prostě den blbec. Normálně bych se na to vykašlal, sebral doklady, peněženku a nechal auto shořet. Problém byl samozřejmě v tom, že okolo bylo zaparkovaných dalších padesát aut a (znovu)výstavbu půlky obchodního centra bych asi z pojistky nezaplatil.

No, long story short - nakonec jsem opatrně zvedl kapotu (to by se nemělo dělat, protože jak zvednete kapotu, tak (pokud vám tam něco hoří) akorát tomu ohni dáte přístup ke spoustě čerstvého vzduchu - který potřebuje k hoření).

Nicméně - v mém případě - po rozfoukání kouře nic nevypadalo ohořele (ani nic nehořelo). Tak jsem prostě odjel domů (z hlediska nákladů je pořád lepší, když to shoří někde po cestě). A jaký je závěr? Prý se to občas může stát. Říká Internet.

Do kapsy ve dveřích  auta jsem strčil hasičák. Ale stejně bych asi nehasil.

A jaký je z toho ponaučení? No, to bych taky rád věděl.