Way to work

3 komentáře
Jak jsem si přečetl hezké Lucčino vyprávění o cestě do Ameriky, zamyslel jsem se nad svou dnešní cestou do práce. Nejzajímavější je asi krátká procházka na hlavním nádraží od tramvají k metru. Nejprve, když tramvaj přijede, tak je potřeba přejít tramvajové pásy. To je zajímavé, protože jdete zezadu a vlastně obcházíte tramvaj, kterou jste přijeli. Nahlídnete za ní, jestli se náhodou v protisměru neřítí další tramvaj. Občas řítí a tak vyděšeně ucuknete a trochu zděšeně pozorujete lidi, kteří pod ní právě napochodovali a tramvaj právě rozetírá jejich snídani po kolejích.

Když zdoláte tento task, čeká vás procházka malebným lesíkem. Je to něco jako třeba les v kingdom come deliverance. Sice jsem to nehrál, ale představil jsem si, že to tak je, tak to tak asi bude. Hned na začátku čeká questovní postava, která nabízí časopis. To je npcčko, protože je tam každý den a pořád opakuje: "Hello stranger! Kupte si Nový Prostor!" Tito lidé byli původně hráči, ale dobročinnost, která jim umožňuje tyto časopisy prodávat, z nich udělala npcčka. Smutný příběh, ale o tom si můžete přečíst v zakázaných technologiích v ikarii. (Nemůžete, ale nevíte a je vám to jedno, tak si třeba myslete, že můžete).

Průchod lesem se občas trochu mění. Hned na začátku je npcčko prodávající kebab. Moc lidí si ho tam nekupuje, což je zajímavý postřeh, který můžete v praxi využít. Třeba když hrajete na compu zábavní park, tak může přijít jako dobrý nápad stavět stánek před atrakci, ke které se hrnou lidi. Protože jich je tam hodně, že jo. Jenže to zas tak dobrý nápad není, protože ty lidi chtěj jít na atrakci a ne čekat na kebab. Takže vidíte, zážitky z reálného života vám mohou pomoci získat zkušenosti, které užitečně využijete v počítačových hrách.

Když jsem hrál les dneska (tedy šel lesem dneska), tak na lavičce seděl chlapík, co na každého natahoval ruku. Šel jsem schválně kolem něj. Taky na mě natáhl ruku a celkem sympatickým hlasem se ptal, jestli nemám tři koruny. Měl jsem je, ale místo toho, abych pravdivě odpověděl, že ano a šel si svou cestou, tak jsem zavrtěl hlavou a jako všichni ostatní si šel svou cestou. Ajko bych mu tři koruny dal, ale peněženku jsem měl před strachem z různých thief/burglar povolání někde naspod tašky s notebookem a z obdobného důvodu, proč se člověk nezastaví u stánku s kebabem, když spěchá na metro do práce, se nezastaví ani tady.

Na závěr cesty už čeká další npcčko nabízející časopis. Většinou je to pani se psem. Ve hrách mi vždycky přišlo dost nadbytečné, když ve vesnici bylo více shopů, které nabízely stejný produkt. Obdobně i tady. Mimochodem, stejné npcčko mě čeká i v metru na pražského povstání, kde vystupuju. Množství NPCček prodávajících tento časopis se ale osvětlí, jakmile pochopíte hodnotu časopis. Časopis totiž není obyčejný item, je to kouzený item. Pokud ho nosíte viditelně u sebe, tato NPCčka si vás hodí do stavu ignor, nevyhledávají oční kontakt a svůj produkt již nenabízí. Někomu tato herní inovace přijde jako zbytečně otravná část hry, někomu se líbí její neotřelost.

Tím bych pojednání o mé cestě do práce prozatím ukončil. Jinak v sobotu jdeme na výlet, tak kdyby se někdo chtěl pridat, napište.

3 komentáře:

  1. Kam jdete na vejlet? V okolí Lovo to asi nebude?

    OdpovědětVymazat
  2. nope.. někde u práglu/kousek od práglu.. (vlakem to máš obdobně jako do lovosic:))

    OdpovědětVymazat
  3. Už mám právě něco naplánovaného v Lovo, tak jsem sondoval, jestli náhodou nemíříte tímto směrem. Vymyslíme někdy toho Kelta, Škopek už tam skoro bydlí a já bych mohl přespat u bráchy. Na výlety je tam to okolí super.

    OdpovědětVymazat

UWAGA! Pro odeslání komentáře zmáčkni to MODRÉ tlačítko vlevo.pan Lebka