Neděkuji za tu vzpomínku

V sobotu jsme se s Rytířem vydali na pochod okolím Řípu, ostrý pochod jsme odstartovali výhledem z místní rozhledny (Kratochvílova rozhledna). Zrychleným přesunem do vesnice Vesce a kraťoučké zastavení ve Štípárně, kde jsme proti své vůli doplnili tekutiny, aby nedošlo k dehydrataci. Aby nám nevychladli svaly, tak jsme se tam nezdrželi (proč také, sedět v hospodě a pít pivo). Vyrazili jsme na Říp. Cestou nás zdržela velká skupina dětí, kteří tam měli Pohádkový les. Zdržení jsme ale nahnali tím, že jsme na Říp vyběhli. Pak už byla jen nuda a šeď – pivovar, ochutnávka místních piv, cesta domů…

KONEC LHACÍHO MÓDU. 

Sežali jste to i s navijákem a jako dezert jste si dali časopis Udice.

Už na Kratochvílově rozhledně jsem zjistil, že zimní válení fyzičku opravdu nezlepšuje. Proto jsem na fotce zády, aby nebylo vidět vyčerpání a smrt v očích.










Bylo hezky, tak přesun do prvního zachytného tábora (hospoda Štípárna) uběhla dobře.


Štípárnu mohu opravdu doporučit. Mají to tam hezky zařízené a obsluha je rychlá. Výběr asi z 5 piv, kde jsme stihli ochutnat tři. Nutností bylo ochutnat pivo "Rytíř". Tak narvané parkoviště pod Řípem jsem naposled viděl na Ozzym. Na louce a v lese se tam konala nějaká akce pro děti. Fronta na pivo velice dlouhá a hlavně tam točili to samé, na které jsme mířili do pivovaru. Proto jsem si nedali pivko a jako rozumnějśí nápad nám přišlo otevřít placatku.

kostýmy jak z Red Dwarfa

Každý pochod má svou krkatou bábu. V Jičíně točí pivo. Zde rozdávala dětem ceny za soutěže. Protože hlavní organizátor pochodu pojmenoval "Pochod okolím Řípu", tak jsme Říp museli vynechat (velká škoda, že jsme přišli o hnusné pivo z kelímku) a šli jen okolo, ale zase jsme si mohli zkusit nějaké soutěže. 

Fotka s vílou Anmálkou

Člověk by měl přestat pít, když vidí bílé myšky. Ale pokud vidí bílé dvoumetrové myšky, tak už by s tím měl opravdu seknout.








Do pivovaru je to od Řípu jen kousíček, tak zde je konečně vítězná fotka (od druhého piva, první zmizelo nějak moc rychle). Houba je focen s naším pivním favoritem.

Na zdi tam mají už docela dost cen, tak snad se nezkazí jako Labuť v Litoměřicích. Poté, co jsme se občerstvili pivem, tak jsme museli začít poctivě ochutnávat. V playlistu mají naštěstí jen 4druhy. Houba pil poctivě vždy velké, já jsem srabácky u ALEů pil jen malé. Nakonec jsme bohužel zjistili, že nám nejvíce chutná jejich 16, tak jsme u ní zůstali. Občas jsme dali jedenáctku, abychom se tak rychle neožrali. U třetího kousku nám náš výkon pochválil samotný šéf. Nějak jsme se tam zasekli, takže přesun do RCE byl autobusem. Pak je to trochu mlhavé (šli jsem ještě do hospody - Zámecké). Mé nedělní ráno probíhalo nějak takto.

Vypil jsem asi 12piv. No co no.

Vzpomenul jsem si, že ve vlaku jsem usnul a když jsem se v Praze vzbudil, tak jsem byl zmaten, proč jsem v Praze a kam to vůbec jedu.

Houba provedl s Mírou sázku, že když Míra na Pulcovi vyjde Milešovku o jeden výstup více než já. tak vyhraje flašku vizoura (když ne, tak vizoura vyhraji já). Když jsem pak nezvanému trenérovi oponoval, že to mám prohrané a co s tím jako trenér hodlá dělat. Tak Rytíř zavelel : Chlastej a ožer se!

Výlet to tedy byl absolutně pozitivní s negativními následky. Děkuji rytíři za sázku (fakt díky, si kámoš). Jo jinak, co vyjdu já musí i on jako můj trenér, samozřejmě ve rytířské zbroji.

Domů jsem se dostal kolem půlnoci ve stavu nestavu. Ale ještě jsem si zvládl udělat čínskou polévku (nebo aspoň doufám, že jsem to zvládl). Protože jsem tu ráno našel vysypané nudle a strašný nepořádek.

Tak mám dva týdny vymyslet nějakou Rimmerovinu, abych sázku vyhrál (třeba ožrat Míru den před pochodem gelfskou kořalkou).