Show must go on

Kvůli nachlazení jsem cucal jeden mentolový bonbón za druhým - nejlepší jsou takové ty s náplní uvnitř. Nejdřív cucáte, a když změkne, tak rozkousnete kapsli s náplní. Kous, kous, křup, křup - tenhle křupe nějak pořádně. Fakt dobrý. Polknu. Sakra, na tom zubu byla ještě před chvílí plomba! Jak by řekl klasik, jak je vám přes třicet, tělo to vzdá... a pak už to jen neustále lepíte dohromady.

Ale zpět k nenechavému chmatákovi, který mi v mezičase stihl šlohnout další dvě poklice (předtím jsem dával ještě šanci tomu, že jedna mohla někde upadnout - tak neupadla). Nechť ti uhnije druhá i třetí pracka hajzle! Poslední poklici (památeční) jsem schoval do garáže, stejně jako auto. Tak doufám, že ho tam zítra ještě najdu.

Chtěl jsem samozřejmě volat kriminálku Miami, aby prověřili místo činu, odebrali DNA a vytvořili psychologický profil zločince - a posléze nasadili všechny prostředky k jeho dopadení (včetně vrtulníku s termovizí!).

Nakonec jsem to zavrhl, psychologický profil jsem si udělal sám - protože někdo, kdo se plíží houštím, v zimě a potmě, aby ukradl osm let staré, mírně odřené (leč originální) poklice určitě není totální loser. Radši jsem tedy vyhledal podpůrnou psychologickou skupinu.

Pravda a moje poklice jsou někde venku.
Zubní plomba pravděpodobně stále ještě někde uvnitř.