4/53

2 komentáře
Milý deníčku, tenhle týden se nic nestalo. Dobře, možná lépe to formulovat jako mírný postup v mezích zákona. Pokud sledujete moji anabázi s DPH tak vězte, že po třech týdnech snažení se podařilo žádost dostat tam, kde má být a teď budu měsíc čekat na její vyřízení. Asi brzo dojdu zenového klidu. Tomu jsem se koneckonců přiblížil ve čtvrtek, kdy jsem po osmi bernardovských nefiltrovaných dvanáctkách zakotvil Pod palubou.

Když nekódím, tak hledám nějakou inspiraci. Většinou ale narážím na samé podivnosti od sluníčkových lidí, třeba car-free rodinu. Já třeba jezdím autem rád, občas jedu někam jen tak a užívám si to, tak tahle poloha pro mě není příliš inspirativní. Vlastně svým naprosto zbytečným pálením benzínu přispívám k rovnováze ve vesmíru. Nově totiž, když chodíte pěšky a koupíte si proto dobré boty tak jste kvalitáři a když na výletě zmoknete, tak je to primárně váš zážitek mimo komfortní zónu. Upřímně jsem dost rád, že jsem prožil mládí bez těchto pozérských sluníčkových keců. Jen občas zmoknu a kupuji si dobré boty.

2 komentáře:

  1. Ha ha ha, sama autorka uznává, že kdyby její dítě nevozil někdo z kolektivu rodičů, tak se nedostane do lesní školky, kam zřejmě hromadná doprava nezajíždí. Já spíš považuju za smysluplné snažit se nejezdit po jednom ale společně, což je však logisticky složité, neb všichni neděláme v Secheze od šesti do dvou.
    Mnoho zajímavého, s uvedením výletů do nesmogových (akcentováno) oblastí, což je pochopitelné, ale stejně, kolik asi procent svého životního času tráví ve smogové části světa a kolik v té nesmogové.
    Autorku a její rodinu zřejmě baví trávit mnoho času na cestě, k vlaku/busu, pak čekáním než tento spoj přijede, pak než někam dojede, a z tohoto místa pak mohou už mohou zase vyrazit kam potřebují. Docela luxus, asi pracují dost pravidelně a zřejmě nebydlí na vsi. Takto si přesně nechci přestavit cestu do práce. Když to vezmu autem, tak mám cca 10 km trasu, převážně městy ujetou za přibližně 10-15 minut. Když využiji hromadné prostředky, tak je to cesta na hodinu, tedy tzv. od domu k domu (přímý spoj mi opravdu nejezdí každých 5 ani 10 ani 20 ani 30 minut a nepřímý spoj pro mě zase znamená přestup a další čekání). Když to za jeden pracovní den vynásobím dvěma, tak díky autu ušetřím na 10 km trase denně 1,5 hodiny, za týden již 7,5 hodiny, což je vlastně jeden pracovní den navíc, tak si to přeberte, za delší časové období už to radši nebudu počítat. Stejně jako další aktivity a rodinné víkendy si bez auta dovedu jen těžko přestavit, dostupnost mnoha míst hromadnými prostředky je asi dvakrát denně a to jen pondělí až pátek, o zapadákovech nemluvě, aneb je to tam zkratkou přes les na nádraží jen dvě hodiny.
    S takovými teoriemi bych doporučil navštívit nějakou vesnickou hospodu, ta ves ani nemusí být tak odlehlá, jelikož pro mnoho lidí už není nutnost mít jedno auto, ale spíš dvě. Jako já. V létě 2013 začal na dovolené (v ČR) stávkovat nyní teprve 17letý kombík, naštěstí jsme sehnali mechanika, která to za nemalý peníz dal do kupy, no do kupy, od té doby jsou s autem problémy a nyní by auto potřebovalo zase dost intenzivně zainvestovat. Tak jsme si ještě koupili postarší Oktávku, se kterou denně jezdí do práce, pro děti a po nákupech drahá, takže já se starám jen o placení a technické věci. Mě napadlo si staré auto nechat tzv. na dojetí, jenže jsem zjistil, že je to docela tak docela pohodlnější, i když auto použiju jen asi dvakrát týdně. Samozřejmě tím rostou náklady na údržbu vozového parku, i auto na dožití stojí dost. Tak řeším dilema, co budu dělat, až starouška odvezu k likvidaci na vrakáč, jestli si nepořídím něco menšího. Je to ale bohužel o penězích které nemám, a tak spíš zůstaneme u jednoho auta, a bohužel budu muset občas strávit na cestě z/do práce déle než bych chtěl.

    OdpovědětVymazat
  2. Ale rozhodně z toho, že zas budeme mít jen jedno auto nechci dělat znouzecnost :)

    OdpovědětVymazat

UWAGA! Pro odeslání komentáře zmáčkni to MODRÉ tlačítko vlevo.pan Lebka