Test inteligence na pokladním pásu

Nákup je pro mě obvykle instinktivní záležitost lovce-sběrače. Vejít do obchodu, co nejrychleji prolétnout mezi regály, posbírat co potřebuji, zaplatit a ven. Nejčastěji nakupujete věci běžné spotřeby a tam není co řešit. Život je krátký, nevím proč ho trávit okukováním věcí v regálech.

Místo, které se nedá bohužel rychle prolétnout je kasa. Když ve frontě nekoukám do telefonu tak sleduji ostatní. První náročná úloha je vyskládat zboží na pás - překvapivě hodně lidí zjistí, že láhve se po jedoucím pásu v jisté poloze kutálejí. Dneska paní přede mnou na sebe vyskládala tři balení vajec. Při prvním pohybu pásu to horní spadlo. U člověka, kterému je dejme tomu čtyřicet se dá předpokládat, že již někdy v životě nakupoval. Tudíž by ho neměly (i pokud ignoruje základní fyzikální zákony) překvapit některé evidentní vazby příčina - následek.

Po úspěšném zdolání nástrah jedoucího pásu začíná peklo logistické. Odkládací místa u kas jsou zlomyslně malá, ale i přesto se dá všechno naskládat do košíku poměrně rychle. Občas někdo zdržuje tím, že hledá peníze, nemůže rozdělit slepenou plastovou tašku a další běžné taškařice, které k procesu patří. To se stane každému. Pak ovšem speciální skupina lidí, kteří mají peněženku v ruce, tašku též a po zaplacení začnou přemýšlet, že by tyto věci mohli zkombinovat a nákup si v tašce odnést. V tu dobu už se logicky valí zboží dalšího nakupujícího přes kasu. Těžko se rozčilovat, nicméně vždy mě sužuje zvědavost vědět na co ten člověk v okamžiku s peněženkou a taškou v ruce myslí. Záchrana planety? Celosvětový mír? Co mají taška a zboží společného?