Co dál?

V prvním měsíci nového roku jsem vypnul prezidenta ČR, což je myslím slušná laťka. Bohužel to vypadá jen jako rozehřívací kolo. Ekonomové sice tvrdí, že průmysl jde nahoru, ale na druhou stranou přidávají, že jsme všichni trochu nervní z toho, že našemu (resp. našemu německému, korejskému a francouzsko-japonskému) automotivu se moc nedaří. A aby nebylo těch pohrom po volbě prezidenta málo, tak Zdeněk Troška natočil nový film.

V noci se mi zdají divné sny, buď mě nahání zmrzlý Oldřich Navrátil, nebo mrak čpavku uniklý z chemičky, a nebo oboje. Včera jsem zase schovával mrtvolu do podvozku tranzita (= dodávky, to je blbost sama o sobě) a zdrhal před policií vlakem. Jestli se mi snaží moje podvědomí něco naznačit, tak radši nechci vědět co.

V sobotu jsem rozřezal motorovou pilou většinu svého nábytku. Než to odvezu, tak to tu vypadá trochu jako v truhlárně. Musím uznat, že kreativní destrukce má nečekaný očišťující účinek. Koneckonců, nechápu proč si neřežu nábytek častěji (asi to leze do peněz? možná bych si mohl koupit nějaký levný, čert ví). Taky jsem se chvíli zabýval požárem Li-on baterií v novém Boeingu 787, kvůli kterému je všech 50 (dosud) vyrobených strojů uzemněno. Btw. nechápu jak někdo může napsat, že nebylo prokázáno přebíjení článků, když napětí nepřekročilo deklarovaných 32voltů na baterii, snad je elementární znalostí, že dobíjení se řídí hlavně velikostí proudu a časem nabíjení. Holt bordel.

Další zajímavou konotací bylo ne-až takové nadšení z outsourcingu dílů (zvedl se z původních 5% u předchozího typu na 35% u 787). Doslovné vyjádření znělo – nechali jsme vyrábět klíčové díly firmy, které s tím nemají žádné zkušenosti, překvapivě se pak stalo, že spousta věcí do sebe při smontování vůbec nepasovala… (wow!). Mimochodem běžné letadlo se skládá asi ze dvou miliónů součástí, oproti tomu auto jich má jen asi dvěstě tisíc. Každopádně pokud někam zrovna frčíte letadlem, tak hlavně pevné nervy a hodně štěstí.